Bylo neobyčejně teplé a slunné odpoledne v lesním království, kde malý ježek Jonáš žil se svou milující maminkou. Jonáš a jeho maminka se rozhodli využít posledního slunečného dne před podzimními dešti k tomu, aby vysušili sladká jablíčka ze stromů kolem jejich domečku.
Maminka ježka Jonáše vyšla brzy ráno s košíkem a začala sklízet zralá jablíčka. Jonáš jí ochotně pomáhal, sesbíral jablka, na která dosáhl a společně je odnesli zpět k domovu. Po návratu začali společně krájet jablíčka na plátky a následně je rozložili na prkýnka, která rozprostřeli na slunné louce.
Když jablíčka doschla, Jonáš s maminkou je pověsili na šňůrky a nechali je ještě chvíli sušit na slunci. Během sušení si spolu povídali a smáli se, užívali si vzájemnou společnost a zářivý podzimní den.
Když byla jablíčka konečně hotová, Jonáš a jeho maminka byli překvapeni, jak moc jich mají. Oba se podívali na svůj malý domov a zjistili, že jablíčka se určitě nevejdou do spížky. Ale místo toho, aby se cítili sklíčení, přišel Jonáš s nápadem.
„Proč bychom jimi nepotěšili i další zvířátka?“ navrhl s úsměvem na tváři. A tak se rozhodli podělit se o svou úrodu s ostatními lesními obyvateli.
Jonáš a jeho maminka nosili košíky plné slunem vysušených jablíček k domovům ostatních zvířátek. Každé zvířátko bylo nadšené a vděčné za tuto nečekanou radost. Medvěd, zajíc a veverka se shromáždili, aby vyjádřili své díky. Jablíčka jim lépe pomohou přečkat tuhou a dlouhou zimu. Jonáš s maminkou se cítili naplněni radostí, že mohou udělat něco dobrého pro ostatní.
„Vidíš, jak je důležité dělat dobré skutky a pomáhat ostatním,“ řekla maminka ježka Jonáše, když se vraceli domů. „Mohli jsme toho mít sami spoustu, ale takto jsme pomohli dalším a z toho mám dobrý pocit.“
Tak skončil tento den plný štěstí, radosti a vzájemné pomoci v lesním království, kde malý ježek Jonáš a jeho maminka ukázali, že i malí mohou udělat velké věci, když mají srdce plné lásky a touhy pomáhat druhým.
Přečtěte si i další pohádky o lese a zvířátkách:
