Znali jsme jednou jednoho slona,
který si myslel, že hraje nejlepší tóny,
bavila ho hudba, padající opona,
každé zvíře vědělo, že na bubínek umí.
Jenže jednou chtěl slon zase zahrát všem,
ale bubínek se mu rozbil, nevěděl, co dál,
snažil se před zvěří, před lidem,
nakonec se jen smutně usmíval, své představení vzdal.
Od té doby si slon uvědomil,
že každý den může být jiný,
a tak se raději učil nové věci,
písničky zpívat,
aby už nestal se mu takový omyl.
A tak se náš slon hudebník před publikem klaní,
potlesk ho nikdy nemine,
naučit se nové bylo jeho tajnou zbraní,
teď už ví, že vzdát se toho, co nás baví -
to nikdy nesmíme.
