Byl jednou jeden chlapec jménem Kvído, který měl rád legraci a neustále se bavil tím, že dělal vtipy a zábavné kousky. Jeho nejoblíbenější den v roce byl první duben, kdy mohl na apríla někoho napálit.
Kvído se na apríla rozhodl, že si z někoho udělá legraci, a tak si naplánoval, že svého dědečka přesvědčí, že v jejich zahradě roste kouzelný strom, který dokáže plodit zlatá jablka. Kvído doufal, že mu jeho dědeček uvěří a bude hledat zlaté jablíčko, protože ho o to chlapec poprosí.
Dědeček Kvídovi uvěřil a hned se pustil do hledání, chlapec se mu zatím tajně posmíval. Když se ale Kvído podíval na svého dědečka, jak se zoufale snaží najít kouzelné jablíčko, jenom kvůli němu, uvědomil si, že to byla chyba. Jeho dědeček se mu snažil pomoci a Kvídův žert najednou vůbec nebyl vtipný.
Kvído si uvědomil, jak moc zranil svého dědečka tím, že mu lhal. Rozhodl se okamžitě udělat všechno proto, aby mu dědeček odpustil. Přinesl mu lahodnou svačinu a následně se svým dědečkem prošel celou zahradu, aby mu ukázal všechny krásy, které zde rostou, přitom mu vysvětlil, že zlatá jablíčka žádný stromek plodit nedovede.
Dědeček mu nakonec odpustil a Kvído slíbil, že už nikdy nebude dělat takové vtipy, které by mohly někoho trápit. Naučil se, že vtipy a zábava jsou sice skvělé, ale nikdy by neměly být na úkor druhých lidí.
A tak Kvído dál žil svůj život, ale teď již s vědomím, že s legrací je třeba být opatrný a užít si ji v rámci slušného a zodpovědného chování.
Kluci jsou skvělí hrdinové, kamarádi i vtipálci, čtěte o nich další pohádky hned teď:
