Byl jednou jeden kocourek jménem Šmudla. Byl to skvělý kocourek, který vypadal moc hezky, uměl být velmi roztomilý, když si chtěl získat něčí přízeň. Nicméně Šmudla měl jednu zvláštnost – jako jediný z kocourků si chtěl hrát jenom s kočičkami. Líbilo se mu, jak jsou vyparáděné a sám si rád uvázal mašličku, nebo ho lákaly hry s míčkem. Ostatní kocouři se mu proto smáli a Šmudla se cítil osaměle.
Jednoho dne se Šmudla rozhodl, že se musí dostat mezi kočičí kamarádky. Vydal se na procházku po městě a hledal nějaké kočičky, se kterými by se mohl seznámit. Nakonec se dostal k parku, kde viděl několik kočiček, jak se baví a skotačí.
Šmudla se odvážil a přiblížil se k nim. Kočičky se na něj podívaly, ale pak se vrátily ke své hře a ignorovaly ho. Šmudla se nevzdal a začal se předvádět, tancovat a dělat kličky. Konečně se jedna z kočiček, která se jmenovala Míša otočila ke Šmudlovi a začala se smát.
„Co to děláš, kocoure? Chceš se s námi hrát?“ řekla Míša s úsměvem.
Šmudla se usmál a odpověděl: „Chtěl bych si s vámi hrát, ale už nevím, co vám mám předvést.“
Míša ho přijala mezi ostatní kočičky a společně si hráli. Šmudla byl nadšený, že si konečně našel kočičí kamarádky, se kterými si může hrát. Strávil s nimi celé odpoledne, skákal a chytal míčky a zažil spoustu zábavy.
Když se setmělo, Šmudla se musel rozloučit. „Děkuji, že jste si se mnou hrály. Bylo to skvělé odpoledne,“ řekl.
„Bylo to zábavné i pro nás,“ odpověděla Míša. „Až budeš mít čas, přijď si s námi zahrát znovu, rády tě uvidíme.“
Od té chvíle se Šmudlův život změnil. Nyní si mohl hrát s kočičkami, se kterými si opravdu rozumněl. A ostatní kocouři se mu už nevysmívali, protože viděli, jak je šťastný.
Další pohádky o kočičkách a kocourcích na vás již čekají:
