Byl jednou jeden malý chlapeček jménem Lumír. Žil s tatínkem v malé vesničce na okraji lesa a každý víkend se s ním vydával na procházky do lesa. Lumír miloval přírodu a všechna zvířata, která v ní žila.
Jednoho krásného dne šli Lumír s tatínkem opět na procházku do lesa. Když procházeli kolem potoka, najednou uslyšeli slabé volání. Tatínek se okamžitě rozběhl směrem ke zdroji zvuku a Lumír jej následoval. Když doběhli na místo, uviděli malou srnečku, která ležela na zemi a nemohla se pohnout.
Lumír byl velmi znepokojený a snažil se srnečce pomoci. Tatínek ji opatrně zvedl a vzal ji do náruče. Běželi tak rychle, jak jen mohli, do hájovny, kde žil pan myslivec, který se staral o všechna zvířata v lese.
Pan myslivec byl velmi překvapený, když přišel Lumír s tatínkem s malou srnečkou v náručí. Hned se o ni začal starat, srnečka byla zraněná a vystrašená, ale pan myslivec ji pečlivě ošetřil a dal jí léky, aby se uzdravila. Pustil ji potom do výběhu u své myslivny, kde byla v bezpečí.
Lumír s tatínkem se pomáhali starat o srnečku. Každý den ji navštěvovali u myslivce a dávali jí jídlo a pití. Postupně se srnečka začala uzdravovat a stávala se silnější a silnější.
Jednoho dne, když Lumír s tatínkem přišli do hájovny, zjistili, že je srnečka pryč. Pan myslivec jim řekl, že se uzdravila a že se vrátila zpět do lesa, protože se chtěla vrátit ke své rodině. Honza a jeho tatínek byli moc šťastní, že ji zachránili a vždy na ni vzpomínali při společných procházkách lesem. Občas se jim dokonce zdálo, že ji mezi stromy zahlédli s celým stádem.
Pohádky o lese jsou vždy krásné a zavádí nás do našich končin, čtěte další:
