Janička byla malá holčička, která měla jedno velké přání – chtěla chodit do karate. Její rodiče se ale nechtěli smířit s tím, že by jejich dcerka chodila bojovat, a tak jí to zakazovali. Janička se ale nevzdávala a stále se snažila najít způsob, jak své přání splnit.
Jednoho dne se Janičce naskytla příležitost, když se v jejím městě konal velký karate turnaj. Janička se rozhodla, že se na něj půjde podívat a třeba se i něco naučí. Když tam přišla, uviděla tam tolik úžasných bojovníků a cítila, že i ona by se chtěla stát jedním z nich.
Janička se rozhodla, že se na karate začne připravovat sama. Denně cvičila a trénovala, aby se stala silnou a zdatnou bojovnicí. Její rodiče se zpočátku smáli, ale postupem času viděli, jak se Janička zlepšuje a jak jí karate dává sílu a sebevědomí.
Jednoho dne se Janička rozhodla, že se přihlásí na karate turnaj a ukáže svým rodičům, co všechno dokázala. Když tam přišla, byla plná obav a strachu, ale když začala bojovat, cítila se silná a jistá. Nakonec Janička turnaj vyhrála a její rodiče byli na ni hrdí a pyšní. Od té doby Janička chodila pravidelně do karate a stala se jednou z nejlepších bojovnic v okolí. A tak se jí splnilo její velké přání.
Janička byla pilná a svědomitá, zato Anička ráda ležela a pospávala. Každý má to své, ale je dobré si uvědomit, kde dělá chybu a kde se zlepšit. Čtěte dětem pohádky s ponaučením.