Byl jednou malý chlapeček jménem Petřík, který měl rád hračky. Miloval si s nimi hrát, ať už to byly autíčka, panenky nebo stavebnice. Rád trávil svůj čas s hračkami místo toho, aby se věnoval svým domácím úkolům.
Petříkovi rodiče se snažili ho přesvědčit, aby se učil, ale on se jim vždy vyhýbal. Jednoho dne se Petřík rozhodl, že si vezme své hračky s sebou do školy.
Během první hodiny, když učitelka vyžadovala, aby se děti věnovaly svým úkolům, Petřík si hrál se svými hračkami. Učitelka se na něj zlobila, že se nevěnuje svým povinnostem a zakázala mu hrát si s hračkami ve škole.
Petřík se cítil smutný a uvědomil si, že ani jeho hračky nechtěly, aby se mu nedařilo ve škole. Petřík se rozhodl, že se bude učit a své úkoly bude dělat první, a teprve potom si bude hrát s hračkami.
Petřík se stal šikovným žákem a učitelka na něj byla pyšná. Petřík si stále rád hrál, ale už věděl, že jeho úkoly jsou na prvním místě.
„Pan učitel se na něj podíval a řekl: „To je velká škoda. Domácí úkol je velmi důležitý, abys mohl rozvíjet své schopnosti.“.“
— Jak malý robot zapomněl úkol do školy