Sněhulák stál na louce,
v tichu zimní noci.
Z ledu měl svou tvář,
jako by byl živý.

Měl klobouk na hlavě,
a šálu kolem krku.
Ruce měl v bok,
jako by se chystal na procházku.

Kolem něj se třpytily hvězdy,
a mráz se mu leskl v očích.
Sněhulák byl krásný,
jako zázrakem zrozený.

A když se ráno rozednělo,
a slunce vyšlo zpoza mraků,
sněhulák zmizel,
jako by to byl jenom snem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *