Sněhulák stál na louce, v tichu zimní noci. Z ledu měl svou tvář, jako by byl živý. Měl klobouk na hlavě, a šálu kolem krku. Ruce měl v bok, jako by se chystal na procházku. Kolem něj se třpytily hvězdy, a mráz se mu leskl v očích. Sněhulák byl krásný, jako zázrakem zrozený. A když se ráno rozednělo, a slunce vyšlo zpoza mraků, sněhulák zmizel, jako by to byl jenom snem.
