V malé vesničce byla skupinka dětí, které milovaly zimu a sáňkování. Každý rok se těšily na to, až sníh napadne a budou si moci užívat sáňkování na svahu za jejich domky. Letos byl ale zvláštní rok. Sníh přišel brzy, ale také brzy roztál. Děti nestihly sáňkovat tak, jak by chtěly, a byly velmi smutné.
Jednoho dne se děti sešly na louce, kde si hrály a přemýšlely, co by mohly udělat, aby se mohly ze sáňkování ještě toho roku potěšit. Tu se ozval starý muž, který seděl na lavičce u cesty.
„Děti, co takhle zkusit sáňkovat na louce, která je vysoko v horách? Tam sníh roztává pomaleji a sáňkování je tam krásné,“ řekl jim.
Děti byly nadšené a hned se rozjely domů, aby řekly svým rodičům o svém plánu. Rodiče jim nakonec dali svolení a vypravili se s nimi na cestu.
Po několika hodinách cesty dorazily k louce, kterou jim starý muž poradil. Byla to opravdu krásná louka a sníh tam ležel v hezké vrstvě. Děti si našly vhodné místo a začaly sáňkovat. Byly nadšené, jak je to krásné a jak rychle se svah sjíždí.
Ale najednou se na obzoru objevily temné mraky a začal foukat silný vítr. Děti se začaly bát, že se zhorší počasí a budou muset jet domů. Ale najednou se objevil zvláštní muž v dlouhém plášti.
„Děti, nebojte se. Já vám ukáži něco krásného,“ řekl jim.
A s těmito slovy je vzal na louku, která byla na obloze. Byla to nádherná louka plná sněhu a všichni malí skřítkové tam měli sáňky. Děti se na louce velmi dobře bavily a užívaly si sáňkování se svými novými přáteli.
Když se vrátily zpět na zemi, děti byly velmi šťastné. Už se netrpělivě těšily na příští rok, kdy se budou moci zase těšit na sáňkování.
Jenže se stalo něco úžasného. Než dorazili s rodiči do údolí, všimly si děti, že sníh už leží i tam. A uvědomili si, že pán v dlouhém plášti byl pánem sněhu a i s jeho trpaslíky jim splnil přání a nechal zemi znovu pokrýt sněhem.
Čtěte krásné zimní pohádky. Sněhulák Běla toužil po něčem, co jej zahřeje. Copak nakonec našel?