Slunce zapadlo za horizont a z temnoty se zrodil tichý zpěv noci. V zemi snů a zázraků, kde čas plyne jinak a příroda sama o sobě je nositelkou magie, se rozehrála neobyčejná bitva. Bylo to soupeření, jaké dosud neviděl ani jeden z obyvatel země. Paní Zima a pan Jaro se postavili tváří v tvář, aby rozhodli, kdo bude vládnout přírodě.
Paní Zima, královna ledových kráterů a krásy bílé pokrývky seděla na svém ledovém trůnu, zatímco pan Jaro, vládce rozkvetlého světa, rozpínal své zelené ruce a osvěžoval každý kout země svým teplem.
„Má zimní říše je krásná a kouzelná,“ prohlásila paní Zima, zatímco z jejích modrých očí jiskřila ledová záře. „Mé ledové krystaly zdobí stromy a střechy, mé sněhové vločky tancují ve vzduchu a tvoří závoje tajemství.“
„Ale má jarní země je plná života a obnovy,“ odpověděl pan Jaro, jehož hlas zněl jako šumící potůček. „Mé květiny oživují lesy a přinášejí úrodu na pole, moje sluneční paprsky hřejí srdce všech tvorů, a mé deště přinášejí životadárnou vodu.“
A tak se rozhodli, že se utkají ve vznešeném souboji. Paní Zima vyslala své ledové vichry, které pokryly krajinu bílou pokrývkou, zatímco pan Jaro odpověděl s paprsky slunce a květinovými bojovníky, kteří vyčarovali zemi plnou barev a vůní.
Bitva mezi nimi probíhala ve dne i v noci, v každém zákoutí lesa a na každé louce. Led a sníh tančily s květy a zelení ve vzduchu, zatímco slunce a mráz se střídali v nekonečném tanci.
Ale nakonec, když se oba soupeři vyčerpali svou mocí, pochopili, že síla spojená v jednotě je silnější než jakékoliv rozepře. Paní Zima a pan Jaro se na sebe usmáli a spojili své ruce. Slíbili si, že budou spolupracovat, aby příroda mohla kvést ve všech svých podobách.
A tak začala nová éra, kdy se zima a jaro střídalo. Zima vydechla poslední mrazíky, které jaro zaplavilo teplem. A lidé i zvířata se mohli radovat z krásy každého ročního období, vědouce, že každé z nich přináší svůj vlastní dar a kouzlo života.
Čtěte naše další pohádky pro děti právě teď:
