Ve veselém lesním háji, kde kvetly květiny a zpívali ptáčci, žil malý zajíček jménem Skočko. Skočko byl neobyčejně statečný a měl velké srdce. Každý rok, když se blížily Velikonoce, měl důležitou misi – sbírat vajíčka a umísťovat je na zajímavá místa, kde je našly skutečně jen ty nejpozornější děti.
Jednoho jarního dne, kdy Skočko pilně schovával vejce, všiml si, že mu chybí jedno velké vajíčko. Zajíček, nechtěje nikoho znepokojovat, se rozhodl, že najde toto ztracené vejce, ať to stojí, co to stojí.
Skočko se vydal na svou cestu za ztraceným vejcem. Prohledal každý kout lesa, každý keř a každou louku, ale vejce nenašel. Když už začínal být zoufalý, zahlédl daleko v dálce podivný záblesk světla.
Přiblížil se k tomuto záhadnému světélku a objevil malou skrýš plnou zvláštních vajíček. Ale nebyla to obyčejná vejce, byly to velikonoční kraslice zářící svými vlastními barvami. Skočko byl ohromený a zaradoval se, že našel něco mimořádného.
Avšak ve stejný okamžik se objevil starý zajíc jménem Šmudla, který byl strážcem těchto krásných kraslic.
„Co tady děláš, Skočko?“ zeptal se Šmudla s podezřením.
Skočko vše rychle vysvětlil a přiznal, že hledá své ztracené vejce a nevěděl, že jsou zde také tato krásná velikonoční vajíčka.
Šmudla se usmál a pověděl Skočkovi, že tyto vejce jsou zvláštní a mají moc přinášet radost a štěstí všem, kdo se k nim přiblíží. A že každý rok se objevují na jiném místě, aby přinesla svůj dar do světa. Jednu z kraslic potom Šmudla Skočkovi věnoval, aby jí nahradil své ztracené vejce.
Skočko byl šťastný a s radostí odnesl kraslici do vesnice. Schoval ji společně s ostatními vajíčky a pak už jen sledoval, jak je děti nadšeně hledají. A tak se Velikonoce staly ještě veselejšími díky odvážnému zajíčkovi Skočkovi, který našel přenádherné velikonoční vajíčko a přinesl ho dětem.
Čtěte si další jarní a velikonoční pohádky právě teď:
