Bylo jednou jedno malé veselé městečko obklopené rozkvetlými loukami a lesy plnými zvířátek. Když přišlo jaro, přišlo s ním i dobrodružství do této veselé části světa.
V nejhlubší části lesa, kde stromy dosahují až k nebesům a potůček zpívá svou melodii, žil malý skřítek jménem Šípek. Šípek byl největší milovník jara ze všech skřítků. Každý den, když sluníčko vykouklo zpoza mračen, vydal se Šípek do lesa, aby pozdravil květiny a zvířátka.
Jednoho jarního rána, když Šípek běžel lesem, zaslechl pláč. Byl to však neobvyklý pláč – nebyl to pláč smutku, ale pláč radosti. Šípek následoval zvuk a došel až k velkému křoví. Tam objevil malého zajíčka, který se narodil teprve před pár hodinami.
„Proč pláčeš, malý zajíčku?“ zeptal se Šípek s úsměvem.
„Pláču radostí,“ odpověděl malý zajíček. „Dnes jsem se poprvé podíval na svět a vidím, jak je krásný a plný zázraků.“
Šípek se rozhodl pomoci malému zajíčkovi objevit krásy jara. Společně procházeli lesem a pozorovali, jak se květiny otevírají pod teplými paprsky slunce a jak ptáci zpívají své veselé písně.
Během jejich putování narazili na rodinu veverek, které si stavěly noru vysoko na stromě, aby měly dost místa pro svou stále se rozrůstající rodinu.
„Potřebujete pomoc?“ zeptal se Šípek.
„Ano, budeme rádi za jakoukoliv pomoc,“ odpověděl nejstarší veverák.
Tak Šípek a malý zajíček pomohli veverkám postavit útulné a rozlehlé doupě. Vzájemně si pomohli, přitom se tolik smáli. Když byla práce hotová, veverky poděkovaly Šípkovi a malému zajíčkovi a všichni se společně dohodli, že se sejdou na oslavě jara ve středu lesa.
Tam se celý les shromáždil, aby oslavil příchod jara a nového přítele – malého zajíčka. Byl to den plný radosti, smíchu a přátelství.
A tak skončil další den v Jarním lese, kde každé zvířátko a skřítek vědělo, že i v nejmenších okamžicích se skrývá největší zázrak jara.
Přečtěte si další pohádky o lese, to vám štěstí přinese:
