Byla jednou malá opička jménem Kiki, která žila se svou rodinou v krásném pralese plném stromů a rostlin. Opičky se tu vždycky bavily, skákaly po větvích a hrály si spolu.
Jednoho dne však přišli lidé a začali kácet stromy. Opičky byly vyděšené a nevěděly, co se děje. Kiki viděla, jak mnoho zvířat prales opouští, ale její rodina se stále drží na stromě, na kterém doposud žila.
Kiki byla statečná opička a rozhodla se, že musí něco udělat, aby zachránila svou rodinu. Přemýšlela a přemýšlela a najednou měla skvělý nápad. Vydala se za moudrým starým pávem, který žil nedaleko pralesa, aby se ho zeptala na radu.
Páv jí poradil, aby našla cestu ven z pralesa a snažila se najít nový domov pro svoji rodinu, protože to, co lidé zkácejí už nikdo nenavrátí. Kiki se rozhodla, že se pokusí najít cestu ven a vydat se s rodinou na dlouhou cestu, aby si našli nový domov a zachránili se.
Po mnoha dnech a nocích putování, kdy museli překonávat řeky, brodit se bažinami a šplhat po strmých skalách nakonec opičí rodina dorazila na břeh oceánu. Kiki se statečně rozhodla, že se pokusí přeplavat na druhou stranu, aby našla nový domov pro svou rodinu. Ale jak mohla jedna malá opička přeplavat celý oceán? Kiki zase přemýšlela a najednou dostala další skvělý nápad. Našla v blízkosti opuštěnou starou plachetnici a rozhodla se, že jí použije k překonání vody.
Kiki a její rodina se brzy naučili plachtit a nakonec se jim podařilo přeplout na druhou stranu oceánu. Našli tam prales, který byl plný jídla, vysokých stromů a brzy mohli vybudovat svůj nový domov. Kiki byla hrdá, že dokázala svou rodinu zachránit.
Od té doby byla Kiki známá jako statečná opička, která dokázala překonat těžké překážky a zachránit svou rodinu. Nikdy ovšem nezapomněla na útěk z vykáceného pralesa, který byl jejím původním domovem.
„Každou minutu zmizí z Amazonského pralesa plocha a velikosti fotbalového hřiště. Prales je domovem mnoha zvířat a rostlin, které mizí společně s ním.“
— Robot Robík