Byl jednou jeden malý koník, který se jmenoval Kája. Když mu bylo jen pár let, rozhodl se, že už je dost velký na to, aby mohl být sám a dělat si, co se mu zlíbí. Tak se jednoho dne, když jeho rodiče nebyli doma, rozhodl, že uteče ze stáje a vyrazí do světa.
Kája se toulal po krajině, užíval si svobody a učil se nové věci. Brzy se však dostal na poušť, kde měl velkou žízeň. Když už myslel, že pro něj není cesta zpátky, potkal moudrého velblouda, který mu nabídl trochu vody a řekl mu, že z domu se nikdy neutíká.
Kája byl zpočátku zmatený, ale velbloud mu vysvětlil, že všechno má svůj čas a důvod. Bez rodičů je Kája zatím ztracený a neví si rady. Koníkovi hned došlo, že jeho rodiče se o něj starají, protože ho mají rádi a chtějí pro něj jen to nejlepší. Navíc mu velbloud ukázal cestu zpět, aby se mohl vrátit domů.
Kája se rozhodl poslechnout a klusat rychle do stáje. Když dorazil, jeho rodiče byli velmi rádi, že je zpět a dali mu najevo, jak moc ho milují. Kája si uvědomil, že to nejlepší místo pro něj je s jeho rodinou a slíbil, že už nikdy neuteče.
Od té doby Kája žil šťastně se svou rodinou a pochopil, že důvěra a láska jsou nejdůležitějšími věcmi v životě. A velbloudův moudrý výrok, že z domu se neutíká, si Kája dobře pamatoval, když si na svou pouť vzpomněl.
Koníky mají rádi všichni, čtěte o nich další pohádky:
