Bylo nebylo, za sedmero horami a za sedmi řekami žil malý chlapeček jménem Robert. Byl to malý kluk s velkým srdcem, ale také s velkou dávkou odmlouvání. Když mu maminka řekla, aby si uklidil svůj pokoj, odpověděl: „Ale mámo, já to udělám později, teď si chci hrát!“
Jeho maminka, paní Anna, byla hodná a trpělivá žena. Vždy se usmívala a snažila se chápat svého malého synka. Ale s časem začala být smutná. Pokoj byl plný hraček, špinavého prádla a rozsypaných knížek. A tak jednoho dne, když Robert zase odmlouval, řekla mu s povzdechem: „Robíku, prosím tě, ukliď si svůj pokoj. Mám tě moc ráda, ale tvé odmlouvání mě začíná stále víc trápit.“
Malý Robert se na maminku podíval a poprvé si uvědomil, jak moc jeho odmlouvání může způsobit zármutek lidem kolem něj. Trochu se zarazil a začal přemýšlet. Ačkoliv to bylo těžké, rozhodl se, že už nebude odmlouvat, aspoň ne tak často.
První den si sedl ke stolu a udělal si úkoly, které měl odložené. Mamince potom pomohl s nákupy a dokonce umyl několik špinavých talířů. Maminka byla nadšená a šťastná, že její malý chlapeček začal brát ohled na její pocity.
Časem se Robertovi stalo uklízení a pomoc mamince takovou zvyklostí, že už mu to připadalo samozřejmé. A když ho někdy pokušení odmlouvání popadlo, stačilo mu vzpomenout na smutný výraz maminky, a hned se rozhodl jinak.
A tak malý chlapeček Robert pochopil, že může být šťastný nejen sám, ale i tím, že dělá radost lidem kolem sebe. A maminka Anna byla šťastná, že má syna, který se naučil brát ohled na druhé a že už neodmlouvá tak často.
Od té doby si malý Robert vždycky vzpomněl, že odmlouvání může způsobit smutek, ale laskavost a ohleduplnost mohou přinést radost do života všem kolem něj.
Čtěte další pohádky pro děti o klucích, jistě vás také potěší:
