Byla jednou malá lasička jménem Elenka. Byla to krásná lasička se zrzavým kožíškem a kudrnatým ocasem. Elenka vždycky toužila po tom, aby byla statečná jako její otec a děda, kteří byli skvělí lovci a chránili les před nebezpečím.
Jednoho večera se Elenka vypravila do lesa, aby se naučila lovit. Ale když se stmívalo a lesem se rozléhaly zvláštní zvuky, začala se bát. Elenka se najednou ocitla v těžké situaci a nevěděla, co má dělat.
Rozběhla se, jak nejrychleji mohla, až se dostala k velkému stromu. Tam si sedla a začala plakat. Najednou uslyšela hlas, který jí říkal: „Neboj se, Elenko. Pomohu ti.“
Elenka se rozhlédla okolo a spatřila malou světlušku, která na ni svítila. Světluška jí řekla, aby se neohlížela, ale místo toho jí důvěřovala. Jenže lasička Elenka stále váhala, tma byla všude kolem.
Elenka se zamyslela a uvědomila si, že v sobě musí najít odvahu a sílu. Přemohla svůj strach a rozhodla se, že se vrátí domů. Světluška ji doprovázela a ukazovala jí cestu. Elenka věděla, že není sama, a to ji při cestě povzbuzovalo.
Po chvilce dorazily lasička a světluška ke stromu, u kterého žila Elenčina rodina. Elenka se rozhodla, že se nebude bát tmy a že se naučí lovit jako její otec a děda.
A tak začala poctivě cvičit a vždy poprosila tatínka, aby ji při prvních krocích do tmavého lesa doprovázel. Nakonec se Elenka stala skvělou lovkyní a chránila les před nebezpečím. A už se nikdy nebála tmy, protože věděla, že má odvahu a sílu, aby se s ní popasovala.
Pohádky o lese jsou krásné na dobrou noc:
