Byla jednou jedna dívka jménem Ema, která měla velmi dlouhé a kudrnaté vlasy. Každé ráno, když jí maminka říkala, aby si vlasy učesala, Ema se vzpírala a namítala: „Proč bych si je měla česat? Vypadají přece dobře tak, jak jsou!“
Maminka jí vysvětlila, že když si vlasy učeše, budou vypadat hezky a upraveně, ale Ema stále nechtěla poslechnout. Jednoho dne se rozhodla jít do lesa na procházku bez toho, aby si vlasy učesala.
V lese se jí stalo něco nečekaného. Uviděla tam kouzelnou vílu, která jí řekla: „Dobrý den, Emo. Vidím, že máš krásné vlasy, ale proč si je nechceš učesat?“
Ema jí odpověděla stejným způsobem jako své mamince: „Proč bych si je měla česat? Vypadají přece dobře tak, jak jsou.“
Víla se usmála a řekla: „Máš pravdu, jsou krásné, ale kdyby sis je učesala, byly by ještě krásnější. A navíc, mohla bych ti splnit jedno přání.“
Ema byla překvapená a řekla: „Opravdu mi můžeš splnit jedno přání, když si vlasy učešu?“ Víla přikývla a Ema se rozhodla, že si vlasy učeše.
Po tom, co si vlasy učesala, víla jí splnila malé přání a nadělila jí krásnou stuhu do vlasů. Ema byla šťastná, že nakonec poslechla. Od té doby už si vlasy vždy učesala, protože věděla, že krása vnitřní i vnější je důležitá. Navíc, když si je svázala mašlí od víly, nevypadaly vlasy nikdy lépe.
Čtěte další pohádky o holčičkách od robůtka:
