Byla jednou malá dívka jménem Danuška, která měla velké srdce a byla známá svou statečností a odvahou. Ale byl jeden strach, který ji trápil – bála se tmy. Strach se vždy probouzel, když zapadlo slunce a okolí se ponořilo do temnoty.
Jednoho večera, když se Danuška vracela domů ze školy, uslyšela výkřik své kamarádky Aničky. Vyděšená Anička volala o pomoc z nedalekého lesa. Anička, uvězněná v pasti tmy potřebovala naléhavě pomoci.
Danuška se rozhodla, že je čas překonat svůj strach a pomoci kamarádce. Srdce jí bušilo a byla nervózní, ale věděla, že musí udělat to správné. Vybavila se odvahou a rozhodla se vstoupit do temného lesa.
Krok za krokem se vydala do stále hlubšího lesa. Byla to pro ni náročná cesta, ale myslela na Aničku a to ji hnalo vpřed. Když se dostala k místu, kde byla Anička, uvědomila si, že se musí vypořádat se svým strachem a najít cestu zpět.
Hluboce se nadechla a podívala se na nebe. Byla tam jediná svítící hvězdička, za kterou se rozhodla jít. A tak Danuška a Anička vyrazily. S každým krokem se odhodlání Danušky zvyšovalo. Procházely temnotou a doufaly, že jim hvězdička ukáže cestu domů. Po strastiplné pouti se okýnka rodného domku skutečně objevila a děvčátka plesala radostí.
Danuška pochopila, že i když se bojíme, musíme v sobě najít sílu a odvahu čelit svým strachům, abychom mohli pomoci ostatním. Od té chvíle se nestyděla za svůj strach, ale věděla, že je natolik silná, aby jí to umožnilo překonat všechny překážky.
A tak Danuška a Anička zůstaly nejen statečnými kamarádkami, ale také se vzájemně inspirovaly, aby byly odvážné a pomáhaly druhým ve chvílích potřeby.
Přečtěte si i další pohádky pro děti, kde se hrdinové museli vyrovnat se svým strachem:
