Byl jednou malý chlapec jménem Filip, který bydlel se svou maminkou v útulném domečku na okraji malé vesničky. Filip měl rád hvězdy, ale nejvíc ho zaujal dárek, který mu maminka věnovala k Vánocům – krásný hvězdářský dalekohled.
Každou noc, když bylo jasno, si Filip s dalekohledem sedl ke svému oknu a pozoroval hvězdy. Byl fascinován jejich leskem a tajemstvím, které se v nich skrývalo. Před spaním si vždy na hvězdy vzpomněl a tiše pošeptal: „Přeji si, aby tatínek věděl, že na něj myslím a mám ho rád.“
Jedné chladné zimní noci, kdy hvězdná obloha zářila více než obvykle, Filip se svým dalekohledem namířil na nebe. A najednou mezi hvězdami spatřil něco zvláštního. Jedna hvězda se mu zdála jiná než všechny ostatní – byla teplejší, jasnější a měla něco víc.
Když si dalekohled namířil na tuto zvláštní hvězdu, ucítil, jako by se na něj díval jeho tatínek. Hvězda mu vyslala pocit lásky, pokoje a jistoty. Byl si jistý, že to byl tatínek, který k němu promlouval z oblohy.
„Ahóój, tatínku,“ zašeptal Filip s radostí a úsměvem na tváři. „Děkuji ti za to, že jsi tam nahoře a hlídáš nás.“
Filip se cítil šťastný a přestože ho tatínek opustil dříve, věděl, že je stále s ním. Od té noci už Filip každý večer pozoroval nebe a věděl, že jeho tatínek je mezi těmi krásnými hvězdami, které mu přináší pohodu a lásku.
A tak žili Filip a jeho maminka šťastný život, plný lásky a vzpomínek na tatínka, kterého vždy měli v srdci.
Přečtěte si i další pohádky na dobrou noc:
