V malé vesničce plné broučků žila beruška jménem Barunka. Byla to veselá a hrdá beruška, která měla jeden velký koníček – sbírání barevných kamenů. Měla jich doma celou sbírku, ať už to byly modré, zelené, červené nebo dokonce zlaté kameny. Každý den se chlubila svými nálezy svým kamarádům, a to bylo na začátku docela zábavné.
Jednoho dne se však stalo něco, co Barunku poněkud změnilo. Do vesnice přišel nový brouček jménem Benjamin. Benjamin byl šikovný a kreativní, vyráběl nádherné malé sošky z hlíny. Jakmile začal ukazovat své výtvory, všichni byli okouzlení. Benjaminova umělecká zručnost se rychle stala hlavním tématem v celé vesnici.
Barunka však nesla tuto situaci hůř než ostatní. Byla zvyklá být středem pozornosti díky svým barevným kamenům, a teď se cítila až na druhém místě. Rozhodla se, že musí udělat něco, aby znovu získala pozornost kamarádů.
Začala si tedy vymýšlet různé způsoby, jak by se mohla vychválit ještě více než Benjamin. Začala vyprávět neuvěřitelné příběhy o svých dobrodružstvích při hledání kamenů a tvrdila, že našla dokonce i kámen, který měl magické schopnosti. Její kamarádi poslouchali s otevřenými ústy, ale něco bylo jinak. Začala se u nich projevovat nedůvěra nad neuvěřitelnými historkami jedné malé berušky.
Benjamin si toho všiml a pozval Barunku na setkání, kde mohli všem společně ukázat své sbírky a výtvory. Barunka nejprve váhala, ale nakonec souhlasila. Na setkání všech broučků z vesnice Benjamin ukázal své úžasné sošky, které zachycovaly krásy přírody. Sklidil upřímný potlesk a také uznání.
Když přišla řada na Barunku, začala vyprávět své fantastické historky. Jenže najednou si uvědomila, že jsou to všechno lži a čiré výmysly. Její kamarádi se na ni dívali s nedůvěrou a zklamáním. Barunka si uvědomila, že svým lhaním a vychloubáním ztratila to nejcennější – své skutečné přátelé. Cítila se smutně a zahanbeně.
Benjamin k Barunce přistoupil blíž a usmál se. Řekl jí, že nemusí lhát nebo se vychloubat, aby byla skvělá. Stačí, když je sama sebou a sdílí své opravdové zájmy. Barunka pochopila, že skutečná přátelství nejsou založena na vychloubání, ale na vzájemné důvěře, respektu a podpoře.
Od té chvíle se Barunka změnila. Přestala lhát a vychloubat se. Místo toho začala sdílet své skutečné zájmy a svou opravdovou radost z barevných kamenů. Její kamarádi jí dali druhou šanci a brzy se opět stali těmi nejlepšími přáteli.
A tak se malá beruška naučila, že nejlepší cesta k opravdovému přátelství je být sama sebou, být také upřímná a laskavá. Barunka tak už nikdy nepřišla o své kamarády kvůli vychloubání.
Další pohádky pro děti ke čtení najdete zde:
