V malém městečku uprostřed hlubokého lesa žila malá dívka jménem Mia. Mia byla statečná a chytrá dívka, ale měla jeden velký strach – strach z temnoty. Byla známá svými nesčetnými příběhy a dobrodružstvími, která prožívala během dne, ale jakmile zapadlo slunce a padla noc, stala se bezmocnou vůči svým vlastním obavám.
Jednoho večera, když se slunce chystalo schovat za obzor, zmizel z domova nejlepší přítel malé holčičky – malý zlatý králíček jménem Skvrnka. Skvrnka byl nejen jejím nejlepším kamarádem, ale také důvěrníkem všech jejích tajemství. Mia ho milovala více než cokoli jiného na světě. Když zjistila, že je Skvrnka pryč, rozhodla se, že je čas překonat svůj strach z temnoty, musela ho zachránit.
V ulici už se začalo stmívat, když se Mia odhodlala vyjít ven. Vzala si svou odvahu jako štít a vyrazila do temného lesa, kde byl údajně Skvrnka posledně viděn. Les byl plný neznámých zvuků, a každý šepot větru nebo šustění listí jí děsilo, až jí běhal mráz po zádech. Ale Mia se neotočila a neběžela zpět domů. Musela najít Skvrnku.
Po několika hodinách hledání a překonávání překážek narazila na tajemnou starou kapli ukrytou mezi stromy. Vstoupila dovnitř a zjistila, že za ní zapadly dveře, které nešly otevřít. S odhodláním v srdci a touhou zachránit svého přítele se Mia pustila na nebezpečnou cestu. Začala zkoumat kapličku, hledala tajnou chodbu nebo dveře, kterými by se dostala pryč.
Po dlouhém hledání a mnoha chvílích úzkosti konečně našla tajnou místnost, kde byl schován klíč od dveří. Její srdce bilo jako na poplach, ale její odvaha ji nepřestala vést vpřed. Musela hledat Skvrnku a tak hned běžela ke dveřím, kterými tudy přišla. To, že ji obklopuje tmavá chodba vůbec nepociťovala, protože myslela především na svého opuštěného a ztraceného kamaráda.
Těsně předtím, než odemkla dveře, zaslechla zvláštní zvuk. Ačkoliv jí pohled do tmavého místa děsil, vydala se statečně za ním a našla Skvrnku zakletého v kouzelné kleci. Když se opět setkali, Mia věděla, že byla odměněna za svou odvahu. Vysvobodila svého přítele a společně se vrátili domů, přičemž nyní měla Mia v srdci nový pocit statečnosti.
Tento zážitek naučil Miu, že odvaha není o tom nemít strach, ale o tom, že strach snadněji překoná pro někoho, koho má upřímně ráda. A tak skončilo její největší a nejstatečnější dobrodružství, které jí ukázalo, že v nejtemnějších chvílích může lidská odvaha zářit nejjasněji.
Čtěte další strašidelné pohádky pro děti:
2 Replies to “Jak Mia hledala svého kamaráda Skvrnku”