Byla jedna malá veverka jménem Zara. Měla malé zuby, které ji nedovolovaly kousat tvrdé oříšky, takže si musela hledat jiné jídlo. Ostatní veverky se jí často posmívaly a říkaly jí, že není opravdovou veverkou, protože neumí kousat oříšky jako ony.
Zara se cítila smutná a zoufalá. Toužila po tom být jako ostatní veverky a dokázat kousat oříšky. Jednoho dne se rozhodla zeptat moudrého starého stromu na radu.
Starý strom ji vyslechl a řekl jí: „Zaro, nemusíš se snažit být jako ostatní. Máš své vlastní schopnosti a nadání. Místo toho, aby ses snažila být někým jiným, najdi si to, co umíš dělat nejlépe. Možná najdeš něco, co ti dává větší radost a štěstí.“
Zara si uvědomila, že starý strom měl pravdu. Nechtěla už být jiná, ale zároveň věděla, že se musí najít něco, co umí dělat a bude ji to bavit.
Tak Zara začala objevovat své nadání. Zjistila, že je dobrá v lezení po vysokých stromech, kde rostou chutné kaštany. Ty dovedla rozkousat, ještě si na nich pochutnala. Zanedlouho našla více jídla než kdy předtím, protože se nesnažila dělat vše, jako ostatní.
Postupem času i další veverky pochopily, že každá má své vlastní schopnosti a že není třeba se snažit být jako někdo jiný. Zara už věděla, že její malé zuby ji nedělají horší veverkou, ale naopak, jsou součástí toho, co ji dělá jedinečnou.
Od té doby se Zara nikdy necítila smutná a opuštěná, protože si uvědomila, že je skvělá taková, jaká se narodila. A ostatní veverky si začaly vážit jejího odlišného nadání a schopností. Nakonec byly rády, že se s nimi podělí o sladké a měkoučké kaštany.
Zajímají vás další pohádky o lese?
