Bylo jednou jedno malé miminko jménem Maxík. Maxík měl největší radost ze svého dudlíku. Byl to modrý dudlík s malými hvězdičkami. Maxík s ním spal, hrál si s ním a cítil se s ním bezpečně.
Jednoho dne se Maxík vypravil na dobrodružnou procházku do parku se svými rodiči. Byl tak nadšený, že zapomněl, že dudlík nemá připnutý na svém oblečení. Když se Maxík podivoval nad motýlem, loukou plnou květin a hřišti plném dětí, dudlík mu náhle vypadl z jeho pusinky a spadl na zem.
Maxík si toho hned nevšiml a pokračoval ve sledování světa kolem sebe. Ale jakmile se chtěl uklidnit, začal hledat svůj dudlíček. Najednou zjistil, že ho nemá a začal plakat. Jeho rodiče ho uklidňovali a slibovali, že pomohou najít jeho milovaný dudlík.
Rodiče s Maxíkem prošli znovu celý park a začali hledat. Procházeli každý kousíček trávy, podívali se pod každý kámen a zvedli každou větvičku, ale dudlík nikde nenašli. Maxík byl smutný, protože si myslel, že dudlík je navždy ztracený.
Ale pak najednou uslyšeli slabé zvuky, které přicházely zespodu. Podívali se dolů a viděli malého jezevčíka jménem Bobík, který se zvědavě hrabal v trávě. A co objevil? Maxíkův dudlík! Rodiče dudlík hned přinesli Maxíkovi a Bobíka odměnili chutnou sušenkou.
Maxík byl šťastný a vděčný Bobíkovi za jeho pomoc. Od té chvíle si taky Maxík dal pozor, aby měl svůj dudlík vždycky připevněný na oblečení, aby se mu už nikdy neztratil.
A tak miminko Maxík a jeho dudlík prožili ještě mnoho měsíců společně. A když Maxík trochu vyrostl a dudlík už nepotřeboval, dal ho Bobíkovi, který ho používal jako hračku. A tak měli oba malí kamarádi stále radost.
Vybírejte z dalších pohádek pro miminka a nejmenší:
