Bylo jednou jedno strašidlo jménem Julián, které obývalo starý hrad na samotě u lesa. Toto strašidlo bylo to největší strašidlo v celém kraji. Julián byl vysoký, měl dlouhý bílý plášť a hluboká tmavá kukadla. Každou noc se Julián procházel po svém hradě a hlasitě si prozpěvoval, že se otřásala celá okolní krajina.
Jednou v noci však měl Julián divný pocit. Cítil se osamělý a bál se, že nikdy nebude mít žádného kamaráda. Rozhodl se tedy, že by rád vyhledal společnost jiných tvorů a pokusil se s nimi spřátelit. Ale jakmile se setkal s jinými bytostmi, začal se bát, že je svým strašidelným vzhledem a hlasem vystraší.
Tak se Julián rozhodl, že se bude snažit ukázat svou méně děsivou stránku. Začal se učit hrát na flétnu a zpívat něžné, krásné písničky.
Když se setkal s myškou, zahrál jí píseň o dobrodružstvích na velkých pláních. Když potkal zajíce, zpíval mu o královstvích pod mořem. A takhle pokračoval Julián s poznáváním všech tvorů v okolí svého hradu, které zde potkával po nocích.
Zpočátku se všechna zvířátka z hradu trochu bála, ale když viděli, že Julián jim nic neudělá a dokonce je baví, oblíbila si ho. Nakonec se stali skvělými přáteli a Julián se přestal bát, že je vystraší. Zvířátka poslouchala jeho zpívaná vyprávění a už se na něj dokonce každou noc těšila.
A tak žili spolu všichni šťastně a Julián pochopil, že přátelství je důležitější než strach, pochopení druhých pak klíčem ke štěstí.
Pohádky o princeznách, dracích a pohádkových bytostech jsou ty nejoblíbenější:
