Byl jednou jeden malý medvídek, který se narodil v chladných horách. Už od svého prvního dne života se zamiloval do zimy a sněhu. Rád se válel v bílém poprašku a stavěl si sněhuláky.
Jako každý medvídek věděl, že na zimu přichází doba spánku, kdy se všichni medvědi stáhnou do svých nor a spí celou zimu. Avšak náš medvídek nechtěl spát, chtěl si užít zimu a všechny zážitky, které s ní přichází.
Jednoho dne se tedy rozhodl, že se na spánek nepřipraví, a místo toho bude hledat způsob, jak zimu přečkat vzhůru. Vymyslel si různé hry a zábavu, aby nepromrzl a nic mu nechybělo.
Avšak zima byla toho roku náročná a sněhu bylo příliš. Medvídek se brzy začal cítit ospalý a unavený, začalo mu být chladno, kručelo mu v bříšku a začal se trápit.
Jednoho dne ho navštívila stará moudrá sova, která mu pověděla, že i spánek je důležitou součástí zimního období. Medvídek si uvědomil, že chce mít sílu a energii, aby se po probuzení mohl těšit z her a radovánek se svými malými medvědími kamarády.
Tak se medvídek rozhodl, že spát půjde, aby získal potřebnou sílu, a pak bude moci opět zažívat svá oblíbená dobrodružství.
Díky radě moudré sovy si malý medvídek uvědomil, že spánek je důležitou součástí zdraví a od té doby chodil spát pravidelně, před příchodem každé zimy. Jenom jednu maličkost si vždy dopřál. Počkal až napadne první sníh, který mu přinášel radost a pořádně si jej užil. A tak žil spokojený život plný potřebného spánku, ale i zimních zážitků.
„Délka zimního medvědího spánku je 75 až 120 dní, což je od poloviny listopadu do poloviny března. Pozor! Medvěd se však může ze svého spánku probudit a znovu do něj ulehnout.“
— Anna Wong, Dobrovolník