Byla jednou jedna malá holčička jménem Ilonka. Ilonka žila v malém městečku a byla velmi zvědavá. Často se toulala po ulicích a dívala se, co se kolem ní děje. Jednoho dne se Ilonka rozhodla, že se stane popelářkou.
Všichni jí říkali, že je to práce jen pro chlapce a že by se měla raději stát učitelkou nebo kuchařkou. Ilonka se ale rozhodla, že to nevzdá a že ukáže všem, že i holčička může být popelářkou.
Jednoho dne se Ilonka rozhodla, že se půjde podívat na popelářskou základnu. Přišla tam a řekla, že se chce stát popelářkou. Popeláři se na ni usmáli a řekli, že ji rádi uvidí, až bude trochu starší. Ilonka se ale nechtěla vzdát svého snu a tak se rozhodla, že se bude učit práci popeláře sama.
Začala sbírat odpadky na ulici a házet je do koše. Brzy se stala známou ve městě jako „malá popelářka“. Lidé ji chválili za její práci a říkali, že je velmi statečná.
Jednoho dne se popeláři rozhodli, že Ilonku přijmou mezi sebe. Ilonka byla šťastná, že se jí splnil sen a že se stala opravdovou popelářkou. Od té doby pracovala s popeláři a ukazovala všem, že práce popeláře není jen pro chlapce, ale že i holčičky v tom můžou být skvělé.
Sledujte další pohádky o dětech a jejich snech nebo nesnázích:
