Byla jednou malá holčička jménem Zuzanka, která měla nejraději na světě svou babičku. Babička byla pro Zuzanku vším – kamarádkou, učitelkou i moudrým rádcem.
Jednoho dne se Zuzanka rozhodla, že své babičce udělá radost a sama jí uvaří oběd. Zuzanka se tedy vydala do kuchyně, aby se pustila do vaření. Nejdříve si umyla ruce a pak se rozhlédla po kuchyni. V lednici našla kuře, brambory a kořenovou zeleninu. Rozhodla se, že uvaří kuře na paprice.
Zuzanka si nachystala všechny potřebné ingredience a začala vařit. Kuře očistila, nakrájela na kousky a dala do hrnce s olejem. Přidala cibuli, papriku a kořenovou zeleninu a začala smažit. Potom přidala trochu vody a nechala vařit.
Mezitím si uvařila brambory a udělala salát. Když bylo vše hotové, Zuzanka vše nakrájela na talíře a podávala babičce.
Babička byla nadšená. „Zuzanko, to je úžasné! Ty jsi skutečně šikovná holčička,“ řekla a objala ji.
Od té doby se Zuzanka stala hlavní kuchařkou a často vařila pro svou babičku a celou rodinu. A i když už Zuzanka dospěla, vždy si ráda vzpomněla na ty chvíle strávené v kuchyni s babičkou a na všechny dobroty, které spolu uvařily.
Pohádka o holčičce Karolíně, která se moc učila a vůbec nechodila ven je poučná, protože i ona si nakonec uvědomila, že není všechna krása světa jen v knihách.