Byla jednou jedna malá holčička jménem Karolína. Karolína byla velmi pilná a celé dny se jen učila. Neustále seděla u svého stolu a učebnice jí byly nejlepšími kamarády. Její rodiče se o ni starali. Měli pocit, že by měla víc trávit čas venku na čerstvém vzduchu a poznávat svět kolem sebe.
Karolína se ale nechtěla od svých učebnic oddělit a stále odmítala jít ven. Její rodiče se rozhodli, že ji budou muset donutit, aby začala chodit ven. Schovali ji všechny učebnice tak, aby je nemohla Karolína najít.
Karolína si sice na začátku stěžovala, ale postupem času si začala uvědomovat, že venku je mnoho krásných věcí, které stojí za to vidět. Začala chodit na procházky do lesa, pozorovat ptáky a hledat květiny. Dokonce si i našla kamarády a začala si s nimi hrát.
Její rodiče byli šťastní, že se jejich dcera konečně naučila vychutnávat život venku a nejen se učit. Karolína také zjistila, že když se vrátí domů, je její učení mnohem efektivnější, protože si odpočinula a načerpala novou energii. A tak se stalo, že Karolína se stala pilnou, ale zároveň i šťastnou dívkou, která si užívala život plnými doušky.
O Terezce, která ztratila svého nejlepšího kamaráda se dočtete v další pohádce o holčičce.
One Reply to “O Karolíně, která se moc učila a nechodila ven”